Dnes další obraz Zanzibaru.
Předpokládám, že tady lajků razantně ubyde, protože to nejsou věci oku lahodící
Každopádně i toto je Zanzibar.
Už pár týdnů před odletem na Zanzibar jsem se rozhodl, že bych chtěl udělat radost místním dětem, protože jsem se informoval o podmínkách, ve kterých studují. A tak jsem s kamarádem Lukáš Sedlák u nás nakoupil nějaké sladkosti, psací potřeby, bloky na psaní, apod. S tím, že navštívíme některou z místních škol.
Na recepci hotelu jsme se poptali, kam bychom mohli zajet.
Objednali nám taxi, že dle zásob, které recepční omrknul, to bude stačit pro školy dvě.
Upřímně jsem čekal nějakou jednotřídku se třiceti dětmi. K mému překvapení bylo tříd skoro 10 a všechny plné.
Po seznámení s ředitelem školy, který nám dělal také průvodce, jsme se vydali do jednotlivých tříd.
Nejprve jsme navštívili prvňáčky. Byli trošku „opaření“, ale všichni hodní a poslušní. Začali jsme s rozdáváním dobrot. Očividně moc zkušeností se sladkostmi neměli, jsem zjistil, když jeden klučina začal žvýkat tyčku od lízátka:) Ale žádné rvačky o bonbóny nebyly.
Dokonce jsem od jedné paní, která také byla navštívit jinou školu, dozvěděl, že děti si bonbóny přendávaly z pusy do pusy, aby každý mohl zkusit. Člověk neví, jestli se tomu má smát nebo brečet…
Poté jsme navštívili předškoláky, kteří také měli svou třídu. Leželi na zemi a něco si kreslili. Za bonbóny byli vděční a při odchodu nám s úsměvem mávali.
Následovala nějaká vyšší třída, odhadem 6. nebo 7.
Tam jsme rozdávali propisky a také nějaké dobroty. Nečekali jsme, že bude dětí tolik, tak i naše dvě napěchované tašky a cca 20kg bloků vyšly tak tak.
Zbytek jsme odevzdali řediteli, aby vše rozdělil sám.
Ještě něco málo jsme přispěli do kasičky na dary a vydali jsme se zpět.
Druhou školu jsme bohužel vynechali, jelikož už nebylo co rozdávat
Teď už jsem doma v ČR, kde spolu můžeme udělat taky hezké obrázky. Neváhejte mě kontaktovat